V centru FETMED se nestaráme jen o vaše fyzické zdraví. Nabízíme pomoc ženám, které podstupují IVF, vyrovnávají se s prenatální ztrátou nebo zažívají psychické trauma spojené s těhotenstvím a s porodem. Pomáháme jim najít v sobě schopnost žít nezávisle na ostatních, objevit vlastní potenciál k řešení obtíží, znovu objevit vnitřní energii a smysl života.
Veškeré informace, které klient sdělí terapeutovi v rámci terapie, jsou přísně důvěrné. Psychoterapeut je vázán mlčenlivostí a informace o klientovi smí poskytnou jiným osobám výhradně v případě písemného souhlasu klienta.
Krizová intervence je soubor metod a technik práce s klientem. Je založená na jednorázovém nebo opakovaném kontaktu s klientem.
Službu krizové intervence mohou využít pacientky, které se ocitly v krizové situaci, s níž si neví rady. Specializujeme se na problémy vyplývající zejména ze zdravotních komplikací žen, provázíme rodiny při předčasném narození nebo onemocnění a smrti dítěte, při onkologických onemocněních nebo léčbě párů léčených v IVF centru.
Perinatologie řeší ranou fázi života dítěte po narození. Sleduje a hodnotí psychomotorický vývoj nejzranitelnějších dětí od narození zhruba do tří let. Světová zdravotnická organizace např. doporučuje klinicko-psychologické vyšetření ve 2 letech všem dětem s porodní hmotností nižší než 1 500 g a preventivní klinicko-psychologické sledování a péči až do věku 3 a půl roku. Prenatální péče je ale velmi přínosná také pro děti, které se sice narodily v termínu, ale v průběhu jejich raného věku se vyskytly určité komplikace v psychomotorickém vývoji. V tomto věku je zásadní správná psychologická vývojová diagnostika, která určí úroveň psychomotorického vývoje dítěte a případně doporučí následnou péče. Psycholog hodnotí úroveň psychického i fyzického vývoje a chování dítěte.
Tato vývojová péče probíhá za přítomnosti rodičů, protože to je pro vztah mezi dítětem a rodiči klíčové. Je zásadní, aby po celou dobu pobytu novorozence na neonatologickém oddělení maminky měly s dítětem kontakt (samozřejmě dle jeho aktuálního zdravotního stavu). Vývojová péče přispívá ke zdravému a přirozenému psychomotorickému vývoji dítěte i po propuštění z porodnice domů v průběhu raného věku. Přítomnost maminky od úplného začátku znamená, že dítě je vyrovnanější a stabilnější. Pro předčasně narozené miminko je ohromně důležité, aby o něj už na startu pečovala maminka a aby se v inkubátoru cítilo (např. i díky různým pomůckám) v bezpečí.
S rodiči se psycholog vrací k zážitku předčasného porodu, co na něm bylo nejvíc náročné, bolestné. Okamžik přijetí dítěte rodiči a jeho začlenění do rodiny je moc důležitý, protože jakýkoli nesoulad se negativně projeví.
Každá nemoc má také psychický a sociální rozměr. Ten klasická medicína většinou nebere v potaz. Psychosomatická medicína není alternativní medicínou, jen pracuje s bio-psycho-sociální teorií zdraví. Je tedy naopak dokonalým naplněním vědecké medicíny. Tento přístup ke zdraví/nemoci ví, že na vzniku a udržování každé nemoci se podílí nejen biologické, ale také psychologické a sociální faktory. Na ty se lékař–psychosomatik pacienta ptá a pracuje s nimi. Na psychosociální okolnosti by lékaři neměli zapomínat u všech nemocí. Pokud se nemoc nedaří vyléčit nebo se stále vrací, pak je na místě se pacienta ptát, co se mu v životě děje, co prožívá, jak žije, že tělo reaguje takovým způsobem. Už jen to, že má pacient strach nebo bolesti, ho velmi omezuje v běžném životě.
Co vás u odborníka na psychosomatiku čeká, jak bude vypadat návštěva ordinace i u nás ve FETMED? Psychosomaticky orientovaný lékař se samozřejmě zajímá o tělesné projevy nemoci, ale také o váš psychický stav a celkovou životní situaci. Snaží se porozumět vašemu světu, hledá širší souvislosti pro vaši nemoc nebo to, že se ji nedaří vyléčit. Vyšetření u psychosomatického lékaře pro vás může být začátkem pochopení zdravotních obtíží. Psychosomatický lékař spolupracuje se všemi dalšími specialisty, proto je pacient vyšetřený všemi prostředky moderní medicíny.
O rizikovém těhotenství mluvíme tehdy, kdy nejsou u nastávající maminky přítomné známky těhotenské patologie, ale jsou přítomné tzv. rizikové faktory (ale může jít také o ženy s vícečetným těhotenstvím). Ty mohou být známé už před těhotenstvím, nebo se objeví až v jeho průběhu. O těhotnou s rizikovými faktory pečují lékaři se zvýšenou péčí. Je dobré ale nezapomínat ani na psychické faktory. I těhotenství bez komplikací je náročné, natož těhotenství doprovázené komplikacemi – to je zatížené dalšími stresory, které normální těhotenství neprovázejí.
Ženy během rizikového těhotenství jsou vystavené tlaku medicínského prostředí, mají permanentní dojem, že je něco v nepořádku. Kromě běžných těhotenských problémů musí řešit obavy o své zdraví a hlavně o zdraví svého nenarozeného dítěte. Může se např. stát, že ženy s problematickým těhotenstvím se citově odpoutají od plodu, aby se tak chránily před případnou bolestí ze ztráty, pokud by těhotenství skončilo špatně.
Negativní projevy (na tělesné i psychické úrovni) ještě zhoršují prožívání těhotné ženy a jen prohlubují její obavy o zdraví její i jejího dítěte. Ke zvlášť náročným situacím pak patří ty, kdy hrozí předčasný porod nebo potrat. To s sebou většinou nese nutnost setrvávat v klidu na lůžku nebo dokonce dlouhodobou hospitalizaci – tedy další obrovský nápor na psychiku. Ženy, které jsou takto dlouhé měsíce pod přísným dohledem lékařů (a jejich omezujícími opatřeními), pak prožívají velký stres. Proto psychologické poradenství během takto náročného období dává těhotné žene možnost řešit své obavy, frustraci, pocit ohrožení, strach z budoucnosti atd. Díky psychologické podpoře mohou získat větší jistotu a odvahu a hlavně důvěru v dobrý konec těhotenství.
Jen v České republice se ročně narodí předčasně kolem 10 tisíc dětí. Přitom děti narozené ve 24. týdnu se dále vyvíjí normálním způsobem. Jen je pro ně zcela zásadní těsný kontakt s maminkou a rodinné vazby vůbec. Podpora rodičů předčasně narozených dětí se proto zaměřuje na problematiku předčasného porodu a vliv narození nedonošeného dítěte na psychický stav jeho rodičů. Maminky nedonošených dětí prožívají předčasný porod často velmi špatně. Je to složitá životní situace, která klade zvýšené nároky na oba rodiče.
Zdravotní stav nedonošeného dítěte ovlivňuje a narušuje nezbytnou ranou interakci rodič–dítě. To by mohlo negativně ovlivnit celý vývoj jejich vzájemného vztahu. S následky nedonošení se mohou rodiče i dítě vyrovnávat opravdu dlouho, protože nezralost novorozence s sebou nese riziko zdravotních problémů nejen bezprostředně po narození.
V rámci komplexního přístupu, který ve FETMED vyznáváme, doplňujeme lékařskou péči také o psychologickou podporu rodičů předčasně narozených dětí.
Po předčasném porodu zažívají maminky emočně náročnou situaci, která je nad rámec obvyklý lidským zkušenostem. Prožívají tak celou škálu především negativních emocí – pocit bezmoci, frustrace, sebeobviňování, úzkost, strach o dítě. Proto poskytujeme rodičům (a zvlášť maminkám) v tomto stresovém období psychologickou podporu. Stresující je samotné předčasné narození dítěte, nízká porodní hmotnost, pohled na dítě v inkubátoru, nemožnost mít ho stále u sebe. Psycholog proto pomáhá s adaptací nejen na tuto náročnou situaci, ale také na následující období nejistot (zdraví dítěte, případné neúspěchy při kojení, obava o budoucnost dítěte, pocity viny nebo křivdy, zlost…).
Psychologické poradenství pro rodiče předčasně narozených dětí poskytuje rodičům nejen psychosociální podporu a základní sociální poradenství. Zprostředkuje i kontakty na další organizace, které se specializují na konkrétní problémy spojené s předčasným narozením dítěte.
Diagnóza neplodnost často přináší ženám i párům toužícím po dítěti mnoho trápení. Pokud se otěhotnění dlouhodobě nedaří, problém neplodnosti vystupuje dramaticky do popředí, vzniká stresová situace, mnohdy s následným rozvojem krize. Mezinárodní společností ESHRE dokonce mluví o syndromu psychického strádání typickém pro neplodnost. Žena a často i muž se dostávají do koloběhu beznaděje, trpí úzkostmi a depresemi. A dokonce i v případě, kdy se po dlouhém snažení otěhotnění podaří, následuje další vlna strachu. A to velmi negativně působí na plod. Psychologické výzkumy dokonce popisují zvýšenou tendenci dětí počatých z umělého oplodnění k poruchám socializace, osamostatnění, sociální fóbii, úzkostem. (Vysvětlujeme to hyperprotektivní – příliš ochranářskou – výchovou rodičů.)
Léčba neplodnosti nepříznivě zasahuje do života ženy i muže, ale také do souladu jejich partnerského soužití. V mnoha reprodukčních centrech řeší personál jen fyzické zdraví. Přitom psychickým a sociálním důsledkům diagnózy neplodnosti musíme věnovat stejnou péči. Výzkumy ukázaly, že se ženě ve stresové situaci a špatném psychickém stavu dokonce ještě snižuje šance na otěhotnění.
Proto ve FETMED doprovázíme páry touto těžkou situací. Co všechno v oblasti neplodnosti můžeme v rámci psychologického poradenství řešit? Například:
Když onemocní tělo, trpí i duše. Někteří onkologičtí pacienti si během léčby dokonce uvědomí, že nějakou dobu ještě před onemocněním cítili smutek a stavy úzkosti bez zjevných příčin. Psychologická podpora v období tak závažné diagnózy, jako je onkologické onemocnění, může být zásadní. Psycholog dokáže uvolnit mysl pacienta, zbavit ho strnulosti, poskytnout pocit klidu a uvolnění. Netrpí ale samozřejmě sám pacient – také jeho nejbližší jsou zasaženi velmi citelně. Proto u nás ve FETMED nabízíme podporu pacientům s onkologickým onemocněním i podporu jejich rodinám.
Psychologické poradenství v případě onkologického onemocnění nabízíme formou individuální psychoterapie přímo s nemocným, aby porozuměl svým pocitům, které jsou pro něj těžko přijatelné (vina, hněv, beznaděj) – společně s psychoterapeutem nachází cestu, jak tyto pocity uvolnit.
Dále nabízíme krizovou intervenci v případech, kdy se nemocný během léčby dostane do velmi intenzivního stavu beznaděje.
A také formu skupinové terapie, kdy zapojíme další rodinné příslušníky. Rodina a přátelé jsou pro nemocného pevným bodem. Bezpečí domova je nenahraditelnou a zásadní pomocí pro nemocného. Je skvělé, když dokáže pomoc od rodiny a přátel přijmout a velkou emoční zátěž (která je na obou stranách) nést společně. Někdy je nutná podpora právě rodinných příslušníků, kteří situaci snáší mnohdy hůř než samotný pacient.
Individuální a párová terapie mohou probíhat současně, pokud některý z partnerů cítí potřebu řešit kromě problémů v partnerském soužití také své osobní problémy – ale je důležité o tom psychoterapeuta informovat hned na startu.
Individuální terapie pomáhá klientovi řešit např. následující témata:
Během párové terapie pracujeme s páry. Do párové terapie tedy přichází nejčastěji dvojice (ale je možné rodinně terapeuticky pracovat i s jednotlivcem). Párová terapie se od té individuální liší nejen počtem zúčastněných osob. Řeší komunikaci mezi partnery a snaží se o její zlepšení. Při této specifické formě terapie je psychoterapeut většinou aktivnější než při té individuální. Setkání více strukturuje a vede je tak, aby oba v páru dostali stejný prostor k vyjádření pocitů, přání, potřeb. Zaměřuje se přímo na problémy ve vztahu a na sladění potřeb obou partnerů. Neanalyzuje do hloubky individuální problémy (tj. nezaměřuje se na osobní problémy každého z páru a neklade si za cíl nalézt ideální řešení pro jednotlivce). Směřuje k nalezení řešení ideálního pro pár jako celek a pro fungování vztahu.
V párové terapii terapeut naslouchá oběma partnerům, dává jim zpětnou vazbu, nezaujatý pohled. Hledá společně s párem cesty sladění a naplnění potřeb a přání obou z nich, aby neuspokojoval jeden v páru své potřeby na úkor druhého.
Úspěšným výsledkem párové terapie dokonce nemusí být zachování páru za každou cenu. V některých případech je vhodnějším vyústěním klidný a důstojný rozchod, díky kterému dojde k zachování vzájemné úcty a normální komunikace – zvlášť když má pár společné děti. Zájem dětí je tu na prvním místě. V jejich zájmu je někdy lepší, pokud se rodiče v klidu rozejdou, zachovají si vzájemný respekt a naučí se v klidu komunikovat o budoucí výchově bez naschválů a zášti.
Nejdůležitější vztah v našem životě je ten, který máme sami se sebou. Když poznáme sami sebe a přijmeme se, pak můžeme jít životem spokojeně. Při individuálním osobním rozvoji klienta pracujeme během terapie na jeho silných i slabých stránkách, pomáháme mu se seberozvojem. Prohlubujeme, co již umí, rozšiřujeme jeho schopnosti do dalších oblastí. Pracujeme na řešení životních dilemat, nespokojenosti, stresu. Řešíme společně systematicky konkrétní téma nebo problém, který klienta trápí.
Psychologické poradenství není léčba, je to spíš podpora, provázení, pomoc při hledání správné cesty. Potřeba a vyhledání takové péče je často reakcí na nějaké náročné životní období, dlouhodobý stav nebo událost, která v klientově životě zanechala citelné následky. V případě rodiče to třeba může být problém s dětmi, výchovou (odlišnými pohledy na výchovu oproti druhému rodiči) atd.
Ve FETMED také podporujeme a provázíme klienta při závažném onemocnění. Stresující je už samotné čekání na diagnózu a její sdělení. Pacient v tomto období podstupuje různá vyšetření, prožívá strach, napětí, nejistotu, doufá v nejlepší výsledek, ale obává se toho nejhoršího. Když se dozví závažnou diagnózu, cítí bezradnost, zranitelnost, šok, odmítá uvěřit a přijmout nechtěnou informaci. Každý potřebuje na její zpracování jiné podmínky, jinak dlouhou dobu. Už i jen přemýšlení, zda o nemoci říci rodině a blízkým lidem, je vyčerpávající. Někteří lidé o tom nechtějí mluvit vůbec s nikým. Kapitolu samu pro sebe pak hrají děti – zda a jak jim to sdělit. Je rozhodně žádoucí nezůstávat se svým onemocněním sám. Sdělujte své pocity, neskrývejte je. S těmito otázkami vám pomůžeme.
Další velice náročná fáze nemoci následuje po sdělení diagnózy. Každý pacient období poté prožívá opět jinak. Někdo o své nemoci nechce mluvit, někdo naopak mluvit potřebuje. Někdo na zpracování všech nových skutečností potřebuje delší dobu. V některých rodinách se ostatní členové závažně nemocnému člověku nedokážou přiblížit, pomoci (sobě navzájem), najít správné načasování. V takové situaci je rozhodně dobré vyhledat odbornou pomoc a získat tak možnost vyjádřit všechny emoce, které nemoc provázejí. Dokonce i když je situace opačná a nemocný (zatím ještě) o své nemoci nedokáže mluvit a potřebuje si vše nejprve promyslet uvnitř sebe, ale ostatní členové rodiny mají potřebu o svých pocitech mluvit – i pak je dobré vyhledat psychologické poradenství a promluvit si o všem s terapeutem, který stojí vně situace.
Jaké situace vám pomůže psychoterapeut například řešit:
